TOPlist
Kookie píše blog

...protože i programátoři z korporátu maj právo na život...

Prezident podle Daliborka

Superfinále reality show Česko hledá prezidenta se blíží. Publikum bouří, emoce stříkají z uší, napětí graduje. V debatách se občas utkají sami kandidáti, častěji však jejich mluvčí, manželky, zahradníci, řidiči, kadeřníci a naposledy mezi sebou debatovaly i kandidátské fíkusy z jejich obýváků.

Prezident není politik

Přímá volba dala prezidentovi nejsilnější mandát v zemi, jenže mandát k ničemu. Jeho politické pravomoci jsou minimální. A nemnoho na tom může změnit Miloš svými neumělými pokusy o ohnutí ústavy a přisvojení si dalších pravomocí. Vyjma pár idealistů z politických uskupení typu Zelení nebo Svobodní, nikdo prezidenta nevolí podle jeho programu.

Prezident je hvězda šoubyznysu

My všichni ostatní volíme podle osobnosti a emocí. Často si to nepřiznáme a zpětně si volbu racionalizujeme. Zdůvodňujeme si volbu třeba tím, že náš kandidát má prozápadní program. Nesmysl, ten má osm kandidátů. A navíc, jak konkrétně prosím pěkně prezident zrealizuje prozápadní program? Nejezdí na Evropskou radu stejně premiér? Nebo se ten prozápadní program pozná podle toho, kam prezident jede zachlastat (v tom současném případě) nebo se jinak pobavit? Ne, politickým problémem je třeba to, že Babiš ví, jestli si Bohuslav Koukal kupuje rohlík od Penamu nebo nějaký jiný, ne to, jestli se Zeman ožral v Pekingu nebo v Paříži. To druhé je politický šoubyznys. Politická zábava. Polit-tainment. Proto to v nás vyvolává tolik emocí a proto se právě ve volbě prezidenta rozhodujeme mnohem víc emočně, než třeba v parlamentních volbách.

A teď už k té volbě

Vždycky fandím slabším a outsiderům a baví mě překvapivé výsledky. Znamená to, že svět není předem naplánován, že i slabí a odepsaní v něm mají šanci. Jarek Nohavica zpívá: Chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu. Proto jsem před pár lety rád viděl outsidera Zemana nebo Trumpa, jak porážejí národní mediální frontu, která se proti nim zformovala. A dneska bych zase rád viděl donedávna neznámého Pavla Fischera a jeho tyrkysovou revoluci, jak smete hradní kliku, dnes už velkou částí mediální fronty naopak podporovanou. Z mediálně neprotežovaných kandidátů si díky svým nadšeným podporovatelům a rétorické genialitě získal slušnou šanci. A jeho politické směřování? Jak jsem říkal, netrápí mě, to se rozhoduje ve Strakovce (teď už v Průhonicích). Pavel Fischer by byl mým dobrým prezidentem. Jenže je tu ještě Daliborek.

Prezident podle Daliborka

Daliborek je z Prostějova. Blíží se mu čtyřicítka a nikdy nebyl v Praze. Bojí se jet sám vlakem, protože ho tam může potkat tlupa cikánů. Bydlí u mámy, nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Obyčejný, slušný Čech. Minule chtěl jít k volbám, jenže jak je na něj celý svět zlý, tak mu nepřišly lístky a nemohl. Asi je máma vyhodila, když přišly. Daliborek vůbec nerozumí tomu, o čem mluví tihle Fischerové a Drahošové. Neví, co jsou lidská práva a nezajímá ho to. Neví, kde jsou Tibety, co je Akademie věd nebo velvyslanectví v Paříži. Ale myslím, že kromě Miloše, je tady kandidát, kterému by Daliborek mohl rozumět.

Tím kandidátem je Michal Horáček. Už dlouhou dobu objíždí místa, kde žijí ti nejslabší. Domovy důchodců, ústavy pro postižené, sudetské fabriky, kde Daliborek pracuje za minimálku. Povídá si s lidmi, naslouchá jim, neštítí se jich, zajímají ho. Aspoň takový obraz o sobě ukazuje. Dává jim naději, že ještě někoho zajímají, že na ně svět nezapomněl, že nejsou odepsaní. A nepovyšuje se nad nikoho, narozdíl od ostatních kandidátů ani nad Ovčáčka. Z těchto jeho činů vyzařuje pokora a zájem o druhé. Snad po vzoru Andreje Kisky. A když se na něco může zeptat Miloše Zemana, nezajímá ho, proč chlastá v Číně, ale jak mají tihle Daliborkové a jejich mámy zaplatit stokorunový poplatek v nemocnici. Diametrální rozdíl oproti ostatním kandidátům.

Volba to bude těžká. Možná si vyberu prezidenta, jaký bude nejvíc sedět mně. Ale spíš budu volit prezidenta, který bude mluvit ke všem těm Daliborkům. A oni mu budou rozumět. A narozdíl od Miloše, který jim řekl, že za všechno můžou migranti a Kalousek; Michal Horáček jim řekne, že mají na víc. Že se nemusí bát, nemusí být naštvaní a frustrovaní, že můžou vzít svůj život do vlastních rukou, a že v sobě můžou nechat růst ty lepší stránky. To je to sdělení, které potřebují slyšet nejen Daliborkové, ale my všichni.

This article is my 79th oldest. It is 689 words long, and it’s got 0 comments for now.